
Bylo krásné nedělní ráno a já jako vždy seděla doma u televize, vedle mě seděla moje babička. Babi řekneš už mi něco o rodičích? Zeptala jsem se. Ale Jenny ty přece víš, že by to pro tebe nebylo dobré. Tato věta zazněla pokaždé když jsem se ptala. Ale Babi.... Jenny Paperová kolikrát ti mám říkat, že ne? Hlas babičky mi připadal divný, nikdy takhle nemluvila. Babi už mi je 15 nic by se mi nestalo. Vyletělo mi z pusy a pak babička zvedla hlavu. Jenny já vím, že by jsi měla vědět pravdu, máš na to právo, ale víš, že já se o tebe bojím. Babi? Řekla jsem trochu zklamaně. Ano Jennynko? Proč si mi ani nepopřála k narozeninám? Večer Uvidíš, proč ano? Ano Babi. Toto bylo každé narozeniny, nikdy jsem nemohla pozvat žádné mé kamarády nic, najednou mi v hlavně probleskla jedna hodně stará vzpomínka, je z doby, kdy ještě moji rodiče žili. Babi už jsem to viděla zase. Ale no tak přece to není tak hrozné ne? Pak byla chvíle ticha Ano je a pokud mi neřekneš pravdu zjistím si jí sama. Odsekla jsem a šla do svého pokoje, tam na psacím stole ležela obálka. Na obálce bylo napsáno: Pro Jenny Paper..Hmm..Kdo mi to asi píše? Otevřela jsem jí a tam byl dopis a fotka mě jako miminka. v dopise stálo: Ahoj Jenny, dneska už ti je 15 a řekla jsem tvé babičce, kdyby se nám něco stalo, tak aby ti ho předala. Moc nám chybíš broučku. Ahoj Máma a Táta. Ucítila jsem jak mi stékají slzy. Rychle jsem běžela k babičce a objala jí. Děkuji Babičko, mám tě ráda. Slečno já vás neznám. Ozvalo se. Já se divně koukla a...
Konec
1. Líbí?
2. Kdo myslíte, že to byl
Warning- moje první povídka..xD


















to nevím,ale zkusím zjistit :)